Archiv rubriky: Historie

80 výročí založení Krúžku Moravských Slováků ve Zlíně

Ze slavností Slovácko opět žije ve Zlíně, monumentální slavnost konaná dne 8. července 1945 a JUDr. Ladislav Rutte, organizátor

K 80. výročí založení Krúžku Moravských Slováků ve Zlíně:

Krúžek Moravských Slováků ve Zlíně byl jedním ze spolků, které vznikly v těžkých válečných letech a  které náplní své činnosti, nezdolnou vůlí v překonávání nacistického útlaku a aktivní činností v celém průběhu okupace dokázaly morální sílu k odporu. V mezi osobnostmi Krúžku se formoval protifašistický odboj, vědomí pospolitosti národa Čechů a Slováků. Krúžek se po osvobození stal také střediskem kulturního života nejen ve Zlíně. Jeho členové dokázali těsně po ukončení války ve dnech 7. a 8. července 1945 zorganizovat národopisnou slavnost za účasti 2000 krojovaných zástupců ze Slovácka, Valašska a Hané s vystoupeními a akcemi po celém Zlíně. Neděle 8. 7. vyvrcholila hlavním pořadem Slovácko opět žije na stadionu vedle Sokolovny (dnes hřiště házené), jehož výnos byl věnován na obnovu válkou nejvíce postižených slováckých obcí..

Ve Společenském domě (hotelu Moskva) na Sjezdu delegací přednesl starosta Krúžku JUDr. Ladislav Rutte základní obrysy činnosti a vzniku Slováckých krúžků na celé Moravě.

Radost a nadšení z této ojedinělé akce však dodnes kalí následky gestapem odhalené činnosti protifašistické buňky, dodnes nevyjasněné úlohy některých osob v odboji a především od února 1945 zatýkání, které postihlo členy našeho Krúžku Moravských Slovákú a z nich byli následně popravení v Mauthausenu: Matěj Mečl z Mistřína (v přiloženém seznamu členů č. 16), Karel Gájoš z Hodonína (108), Štěpán Kalivoda ze Svatobořic (89) a František Novák ze Starého Města (29). Nechceme a nesmíme zapomenout!

Vzhledem k významnosti prvního velkého počinu ve Zlíně, na němž se členové Krúžku podíleli a k tragickému osudu statečných krúžkařů, kteří se konce války nedožili, pokládáme za důležité, aby odvážné a hrdinné činy byli připomínány.

JaM

Když první členové v roce 1940

Toto jsem našel (mimo další text úvodního slova o souboru Vonica) před několika týdny na stránkách http://www.vonica.cz/o-souboru/:

„Když první členové v roce 1940 zakládali Slovácký krúžek, nikdo z nich nejspíš neměl představu, čemu dávají možnost vzniknout. Časem se besedy u cimbálu změnily v pravidelné zkoušky. V roce 1970 se Slovácký krúžek přejmenoval na Folklorní soubor písní a tanců Vonica Zlín.“ Atd. …

Nedalo mně to, a vedení souboru jsem napsal několik informací o skutečnosti a poslal v příloze faksimile zakládajících listin KMS, aby mystifikující text o naší historii zmizel. Nestalo se, „visí“ to dál i dnes v původním provedení… 

Doplňuji, po nahlédnutí na stránku souboru Vonica v pátek před termínem 75. výročí KMS, že úvodní slovo už konečně odpovídá historii a skutečnosti. Protože níže uvedené informace mají pro mnohé z nás výpověď, ponechávám je zde.

Zda níže uvedené informace využijete, je na vás.

Pro mě, a jistě také pro další i bývalé členy našeho souboru, kteří stránky souboru Vonica sledují a jeho historii znají, však není dobře, pletou-li se názvy Slovácký krúžek a Krúžek Moravských Slováků, a že se v textu uvádějí informace, které jsou zavádějící a skutečnosti naší historie velmi zkreslují.

Krúžek Moravských Slováků (původní název je psán v zakládající listině Seznamu členů a v Pokladně Krúžku: Krůžek moravských Slováků: viz přiložené foto prvních stránek Seznamu).

V dalším období se ustálil současný přepis s „ú“ atd. (tím dávám na vědomí, že od strýce Vaďury jsem dostal tento historicky velmi vzácný dokument s přesným určením vzniku KMS).

Historicky je doložen nejen název krúžku, ale i jeho statut, způsob prezentace lidového umění přednáškami, organizování akcí a především výročních akcí  (já osobně jsem čerpal z poměrně bohatého fondu bývalého Okresního archivu v Klečůvce především při přípravě 50. výročí KMS v listopadu 1990). Vedení KMS v čele s JUDr. Ladislavem Ruttem mělo velmi jasnou a strukturovanou představu o náplni jeho činnosti a budoucnosti (Statut Krúžku by měl být dokonce v materiálech z výstavy k 50. výročí KMS, pokud mě paměť neklame). A činnost KMS byla pravidelná, sice ve vinárně – tj. ve Starém šenku na Myslivně, ale v podstatě „ve svém“ (vnitřní interiér tehdy navrhoval L. Rutte společně s architektem, jméno si nepamatuji, ale patřil do KMS), a velmi přísně organizovaná.

Používáte-li k roku 1940 název Slovácký krúžek, jste o devět let napřed. Ten vznikl v podstatě rozpadem KMS v roce 1949, kdy mladí, nadšení noví členové, především ze Slovácka, atd. přestali akceptovat „staromilský“ řád, který vyznával L. Rutte (patřil podle strýce Vaďury také do jiné historicky i vzdělanostně odlišné sociální skupiny – podepsal se na tom také únor 1948…), až rozkol vyvrcholil jejich odtržením (strýc Vaďura to popisoval, jako opravdovou bitku při cestě z nějakého vystoupení v Praze a odchodem v podstatě všech tanečníků do Závodního klubu, který je tehdy už stejně přetahoval, a nabízel jim nové kroje, nástroje pro muziku atd. (viz Kronika Závodního klubu)

V roce 1949 skutečně také Slovácký krúžek v Závodním klubu vznikl, tehdy měl ZK sídlo v dnešním Interhotelu Moskva v prvním patře vlevo, a také Krúžku zařídili nové, horňácké kroje. Atd.

A i tehdy ti, co do SK přešli, velmi přesně věděli, co chtějí – pročtěte si kroniky a zápisy z výborů, archiv souboru, pokud ještě existuje, o naší historii vypovídá.

A zvýrazňuji, žádné krúžkařské besedy u cimbálu tehdy nebyly! Proto, že v případě KMS žádná muzika zpočátku nebyla, a hlavní náplní KMS byly přednášky, besedy o historii a tradici lidového úmění, o krojích a muzice (Rutte byl gajdošem, poradcem pro kroje při natáčení filmů atd.) a na hody a fašanky si zvali muziky zvenku – často Kubíky. Později v Závodním klubu se Slovácký krúžek potýkal s neustálým nedostatkem muzikantů a také především primášů. To znáte konec konců i do současnosti…

Na podzim roku 1969 (rovněž velmi přesně dokumentováno v zápisech výboru SK) v anketě členů Krúžku si vybrali název Vonica, a protože tehdy už byl uměleckým vedoucím dr. Karel Pavlištík, tak se rozhodli změnit celý název na Slovácký soubor Vonica právě proto, že tehdejší nácvik a zkoušky probíhaly podle zkušeností a znalostí bývalého profesionálního tanečníka – jímž K. Pavlištík byl v Armádním uměleckém souboru.

Tím, že se moji kolegové z V80 – a vedení souboru Vonica před časem rozhodli z mnoha, především objektivních důvodů, k osamostatnění našich skupin, není dobře právě pro zachování kontinuity činnosti, předávání kódů, zkušeností i vzorů, a vůbec pro budoucnost. Alespoň tak to cítím já. Z hlediska nové možnosti uměleckého směrování souboru schopným vedoucím s perspektivou je dobře se od historických reminiscencí odstřihnout, tam jiná cesta, jsou-li ambice a um, není.

Odstřihnout se od těch informací a kódů, které tvoří naši historii, na nichž si vlastně současná Vonica staví svou existenci, od strýců a tetiček, od toho, co v historii každého národa tvoří genetický fond, z něhož se chtě nechtě budoucnost staví, vynořuje a mnohdy znovuobnovuje – a potom už s mnohem větším úsilím a nasazením, než bylo nutné, nepokládám za dobré.
To je tak asi vše, co mohu. Odcizení je současný projev kulturního chování, mně se tento trend nelíbí, ale nic s tím nenadělám.

Přesto, anebo proto také připojuji pro ukázku, jak připravovali naši předchůdci ve Slováckém krúžku jeho 20. výročí v roce 1969.

Jan Mička

Zveřejněno 4. 11. 2015, doplněno 22. 11. 2015

50 První pátek (jubileum 1972-PVK)

ZAJÍMAVÉ JUBILEUM GOTTWALDOVSKÉ VONICE. Pro milovníky lidového umění Slovácka v Gottwaldově je „první pátek“ termínem důvěrně známým a přesně definovatelným. Jde o označení večera plného dobré pohody, který každý první pátek v měsíci připravuje Vonica – slovácký krúžek závodního klubu národních podniků Svit, Závody přesného strojírenství a Rudý říjen pro sebe, své bývalé členy, souborové příznivce a rodáky ze Slovácka žijící v Gottwaldově. Je to večer zpívání, tancování a muzicírování ne pro obdiv publika, ale pro potěchu vlastního srdce. Jsou to chvíle, kdy se v kolektivu lidí sobě blízkých společným zájmem o folklór nabírají sily pro celoměsíční souborovou dřinu i pro každodenní práci v občanském životě.

Za víc jak čtyři roky existence pravidelných prvopátečních besed u cimbálu se pro jejich průběh vytvořila nepsaná „pravidla hry“, jimž se každý účastník dobrovolně podřizuje. V prvé řadě tu nikdo nepočítá s tím, že bude baven. Zpívají, tančí a muzicírují tu všichni, každý podle svých možností a schopností. Na sále se nekouří a vínko se pije jen v míře potěšlivé. Zvláštní intimitu atmosféry vytváří přátelské a obřadní blahopřání všem, kdo v nadcházejícím měsíci oslaví narozeniny a jmeniny. Jubilantům předá stárek a stárka krúžku pamětní grafický list a kytičku. V krojích vyšňořená děvčica a šohaj z Vonice každého návštěvníka při vstupu do místnosti uvítají, poprosí o podpis do kroniky a předají text písničky, které se všichni účastníci večera společně naučí. Z iniciativy „prvopátečníků“, nečlenů souboru, byla před několika měsíci zahájena organizovaná výuka slováckých tanců. Zájem, nadšení a chuť do učení byla ohromující.

Dodáme-li k tornu všemu, že letos na jaře se uskutečnil „první pátek“ po padesáté, bez jediného vynechání či přeloženi kalendářního termínu, je tu jistě dobrý důvod k radosti z vytrvalosti při užitečném díle. A radosti v ten jubilejní dubnový prvopáteční večer bylo vrchovatě. Přispěla k ní svým dílem i hostující muzika Hradišťanu, jejímuž primášovi J. V. Staňkovi předali členové Vonice gratulační list a kytici k jeho nadcházejícím padesátinám. Přítomní hosté ze státních a odborových institucí ze sousedních souborů a krúžků si na jubilejním „prvním pátku“ gottwaldovské Vonice připili na šťastné shledání při oslavě jubilea stého.

-pvk-

Historie souboru VONICA

Slovácký soubor VONICA patří k nejstarším krúžkům na Moravě.

Jeho první členové se začali scházet v roce 1939 a z roku 1940 jsou první písemné záznamy o činnosti nadšenců, kteří se pod vedením dr. Ladislava Rutteho začali scházet ve „Starém šenku“ suterénu Myslivny ve Zlíně. V tomtéž roce je zaznamenaná první akce pro veřejnost – „Katerinské hody“, kterou tehdy naši předchůdci zorganizovali a založili tím tradici, která se dodržuje dodnes spolu s „Fašankem“, který je pořádaný od roku 1941. Z počátku se soubor jmenoval „krúžek moravských Slováků“, posléze „Slovácký krúžek“ a v sedmdesátých letech přijal nynější jméno VONICA.

Historie krúžku je velmi bohatá, jak na úspěchy na domácích a zahraničních festivalech, tak na osobnosti, které se za ty roky činnosti vystřídaly ve vedení souboru a vtiskly krúžku svůj rukopis. Bylo by asi nemožné vyjmenovat všechny tak, aby se na některé nezapomnělo, ale dvě největší je asi nutné vzpomenout. Těmi byli pan Karel Pavlištík a následně pan Jan Mička, kteří odvedli v krúžku obrovský kus práce a jejichž přínos pro rozvoj souboru snad ani nejde dostatečně docenit.