Toto jsem našel (mimo další text úvodního slova o souboru Vonica) před několika týdny na stránkách http://www.vonica.cz/o-souboru/:
„Když první členové v roce 1940 zakládali Slovácký krúžek, nikdo z nich nejspíš neměl představu, čemu dávají možnost vzniknout. Časem se besedy u cimbálu změnily v pravidelné zkoušky. V roce 1970 se Slovácký krúžek přejmenoval na Folklorní soubor písní a tanců Vonica Zlín.“ Atd. …
Nedalo mně to, a vedení souboru jsem napsal několik informací o skutečnosti a poslal v příloze faksimile zakládajících listin KMS, aby mystifikující text o naší historii zmizel. Nestalo se, „visí“ to dál i dnes v původním provedení…
Doplňuji, po nahlédnutí na stránku souboru Vonica v pátek před termínem 75. výročí KMS, že úvodní slovo už konečně odpovídá historii a skutečnosti. Protože níže uvedené informace mají pro mnohé z nás výpověď, ponechávám je zde.
Zda níže uvedené informace využijete, je na vás.
Pro mě, a jistě také pro další i bývalé členy našeho souboru, kteří stránky souboru Vonica sledují a jeho historii znají, však není dobře, pletou-li se názvy Slovácký krúžek a Krúžek Moravských Slováků, a že se v textu uvádějí informace, které jsou zavádějící a skutečnosti naší historie velmi zkreslují.
Krúžek Moravských Slováků (původní název je psán v zakládající listině Seznamu členů a v Pokladně Krúžku: Krůžek moravských Slováků: viz přiložené foto prvních stránek Seznamu).
V dalším období se ustálil současný přepis s „ú“ atd. (tím dávám na vědomí, že od strýce Vaďury jsem dostal tento historicky velmi vzácný dokument s přesným určením vzniku KMS).
Historicky je doložen nejen název krúžku, ale i jeho statut, způsob prezentace lidového umění přednáškami, organizování akcí a především výročních akcí (já osobně jsem čerpal z poměrně bohatého fondu bývalého Okresního archivu v Klečůvce především při přípravě 50. výročí KMS v listopadu 1990). Vedení KMS v čele s JUDr. Ladislavem Ruttem mělo velmi jasnou a strukturovanou představu o náplni jeho činnosti a budoucnosti (Statut Krúžku by měl být dokonce v materiálech z výstavy k 50. výročí KMS, pokud mě paměť neklame). A činnost KMS byla pravidelná, sice ve vinárně – tj. ve Starém šenku na Myslivně, ale v podstatě „ve svém“ (vnitřní interiér tehdy navrhoval L. Rutte společně s architektem, jméno si nepamatuji, ale patřil do KMS), a velmi přísně organizovaná.
Používáte-li k roku 1940 název Slovácký krúžek, jste o devět let napřed. Ten vznikl v podstatě rozpadem KMS v roce 1949, kdy mladí, nadšení noví členové, především ze Slovácka, atd. přestali akceptovat „staromilský“ řád, který vyznával L. Rutte (patřil podle strýce Vaďury také do jiné historicky i vzdělanostně odlišné sociální skupiny – podepsal se na tom také únor 1948…), až rozkol vyvrcholil jejich odtržením (strýc Vaďura to popisoval, jako opravdovou bitku při cestě z nějakého vystoupení v Praze a odchodem v podstatě všech tanečníků do Závodního klubu, který je tehdy už stejně přetahoval, a nabízel jim nové kroje, nástroje pro muziku atd. (viz Kronika Závodního klubu)
V roce 1949 skutečně také Slovácký krúžek v Závodním klubu vznikl, tehdy měl ZK sídlo v dnešním Interhotelu Moskva v prvním patře vlevo, a také Krúžku zařídili nové, horňácké kroje. Atd.
A i tehdy ti, co do SK přešli, velmi přesně věděli, co chtějí – pročtěte si kroniky a zápisy z výborů, archiv souboru, pokud ještě existuje, o naší historii vypovídá.
A zvýrazňuji, žádné krúžkařské besedy u cimbálu tehdy nebyly! Proto, že v případě KMS žádná muzika zpočátku nebyla, a hlavní náplní KMS byly přednášky, besedy o historii a tradici lidového úmění, o krojích a muzice (Rutte byl gajdošem, poradcem pro kroje při natáčení filmů atd.) a na hody a fašanky si zvali muziky zvenku – často Kubíky. Později v Závodním klubu se Slovácký krúžek potýkal s neustálým nedostatkem muzikantů a také především primášů. To znáte konec konců i do současnosti…
Na podzim roku 1969 (rovněž velmi přesně dokumentováno v zápisech výboru SK) v anketě členů Krúžku si vybrali název Vonica, a protože tehdy už byl uměleckým vedoucím dr. Karel Pavlištík, tak se rozhodli změnit celý název na Slovácký soubor Vonica právě proto, že tehdejší nácvik a zkoušky probíhaly podle zkušeností a znalostí bývalého profesionálního tanečníka – jímž K. Pavlištík byl v Armádním uměleckém souboru.
Tím, že se moji kolegové z V80 – a vedení souboru Vonica před časem rozhodli z mnoha, především objektivních důvodů, k osamostatnění našich skupin, není dobře právě pro zachování kontinuity činnosti, předávání kódů, zkušeností i vzorů, a vůbec pro budoucnost. Alespoň tak to cítím já. Z hlediska nové možnosti uměleckého směrování souboru schopným vedoucím s perspektivou je dobře se od historických reminiscencí odstřihnout, tam jiná cesta, jsou-li ambice a um, není.
Odstřihnout se od těch informací a kódů, které tvoří naši historii, na nichž si vlastně současná Vonica staví svou existenci, od strýců a tetiček, od toho, co v historii každého národa tvoří genetický fond, z něhož se chtě nechtě budoucnost staví, vynořuje a mnohdy znovuobnovuje – a potom už s mnohem větším úsilím a nasazením, než bylo nutné, nepokládám za dobré.
To je tak asi vše, co mohu. Odcizení je současný projev kulturního chování, mně se tento trend nelíbí, ale nic s tím nenadělám.
Přesto, anebo proto také připojuji pro ukázku, jak připravovali naši předchůdci ve Slováckém krúžku jeho 20. výročí v roce 1969.
Jan Mička
Zveřejněno 4. 11. 2015, doplněno 22. 11. 2015
Napsat komentář