Připravovaný seminář výuky hrozenských a čardášů z Kopanic v ZK 204 ve Zlíně se termínem 21. 10. 2017 trefil do druhého dne voleb do Parlamentu… Co dělat, náš termín jsme veřejně ohlásili již v březnu, kdy se o volbách mluvilo, ale tehdy ještě bez termínu. Troufám si tvrdit, že zájemcům o tancování to vadit nebude a odvolí už v pátek.
Obsah výuky je jasný. Tak, jako letos v březnu při semináři sedlácké s Horňácka bude výrazným znakem úvodní části semináře užití archivních filmových záznamů význačných interpretů: Tentokrát bratrů Josefa a Fr. Lebánkových z Vápenic a z Vyškovce Št. a Fr. Šopíkových. A také archivní záznamy autentického muzicírování manželů L. a Št. Sopíkových a „Kopanického tria“ z Vápenic.
Tito tanečníci a muzikanti byli ústředními postavami pro zápis tanců z Kopanic, který Zdenka Jelínková pro nás a pro pravdivost budoucí interpretace zaznamenala na papíře, ale především na filmovém pásu, tehdejší skutečně dochovaný taneční styl autentických nositelů hrozenských i čardášů s lokalizací jejich narození resp. žití.
Citace a věrná rekonstrukce jejích zápisů z období let 1950 – 1957 a výuka tanců podle těchto písemných i vizuálních záznamů bude základním a nosným prvkem k pochopení jednotlivých odlišností jak podle osad, tak podle jednotlivých tanečníků, stylu, temperamentu, ovlivnění slovenskou stranou (Vyškovec, Lopenické Bošačky, Kykula), podle taneční dovednosti – zkrátka jejich umu.
Taneční seminář horňácké sedlácké byl v pátek, večer jsme měli s brněnským Slováckým krúžkem společnou besedu a čas na výuku podle původní interpretace tanečníků ze třicátých let byl velmi krátký. Proto se k sedláckým podle strýců Buláně, Zemana, Kohúta, Šáchy některou sobotu určitě v dohledné době vrátíme. I ke starosvětským sedláckým s Vladimírem Klusákem, Petrem Jelínkem a Jurou Mičkou.
V červnu roku 1947 ve Starém Hrozenkově po pověření místního učitele Josefa Kopunce národopisným referentem došlo Zemským národním výborem v Brně k vyhovění žádosti o založení Slováckého krúžku, na první jeho zkoušce se zájemci sešli až 22. 1. 1948.
Josef Kopunec se tak stal prvním choreografem, vedoucím krúžku i primášem. Byl však také sběratelem písní z Kopanic, rukopis své sbírky později odkázal rodině Gabrhelů (Gajdoši z Kopanic).
Přestože se Slováckým krúžkem (později přejmenovaném na soubor Kopaničár) občas vystupovali také „staří“ tanečníci – např. výše jmenovaní Fr. Šopík i Josef Lebánek, lze již od poloviny padesátých let sledovat rozdílnost mezi interpretací hrozenských i čardášů v krúžku, kam od jeho začátků chodila zásadně mladá generace, a stylem tancování původních nositelů taneční tradice.
Zdenka Jelínková výslovně na str. 18 své sbírky kopanických tanců z roku 1957 (zápisy sběrů interpretace autentických nositelů od roku 1950 do 1957) rozděluje tanečníky na starší a mladší generaci, se zásadním popisem rozdílů: taneční krok starší generace je vyhraněný, rázný, a razantní, na pološpičce přiklepnutím (přiražením) holínky ohnuté zánožmo k noze stojné u tanečníků při víření doleva (v čardášovém držení ), zatímco u mladší generace tanečníci nepřirážejí druhou nohu, nejdou na pološpičku (točí přes celé chodidlo, u tanečnic je v obou případech styl víření mírnější. Dalším rozdílem interpretace mladší generace oproti starší je stejný kroj tanečnice i tanečníka (např. při hrozenské v polootevřeném víření, oba jdou naskakovaným (podtrhávaným krokem), CH dopředu, D dozadu, zatímco u starší generace je krok CH a D stylově rozdílný.
Citace ze zápisu Zd. Jelínkové, str. 12, hrozenská, víření páru doleva, krok CH:
„1. doba – malý krok vnitřní levou nohou s obratem 45° vlevo s nepatrným podhmitem v koleni, druhá noha zánožmo zevnitř (kolena u sebe)
2. doba – otočení na noze výkročné podtrhnutím paty doprava s napnutím v koleni asi o 45° vlevo, druhá noha prudce přinoží a došlápne těsně vedle nohy výkročné, chodidlo buď těsně vedle nohy výkročné nebo mírně vysunuto vpřed. Noha v koleni napjatá.
Výřivý pohyb je strohý, víření prudké, po přiražení druhé nohy vždy jako by se pohyb poněkud zastavil. Tančí-li se v holínkách, je krok ráznější nežli v krpcích nebo papučích.“
Dravost, ráznost a razanci popisuje Zdenka Jelínková jako výrazný odlišný styl také u interpretace „dúpané“ z Lopeníka manžely Michalčíkovými (str. 20).
A stejně tak, jako je drsný a razantní taneční autentický projev, tak podle Zdenky Jelínkové a především podle zápisů a sběrů Joži Černíka byl drsný, někdy až vykřikovaný (podle situace a „stavu“ tanečníků a zpěváků) styl zpěvu hrozenských, především z horských osad.
Srovnání stylu tance i zpěvu výše citovaných interpretů s obecně prezentovaným stylem Kopaničáru (první filmový klip se záznamem hrozenské a obtáčané a Strážnických slavností v roce 1957) ze šedesátých let, a dá se říci, že až dodnes, koresponduje se zápisem vyjádřeným Zdenkou Jelínkovou ve sbírce z roku 1957 na str. 13:
– CH: povolení vnitřní nohy v koleně do podhmitu, našlápnutí měkce celým chodidlem na zem, atd.
„Tento krok jeví známky určité degenerace – není tak výrazný jako první z uvedených kroků (str. 12). Běhové kroky: levou se našlápne na přední část chodidla s mírným nadnesením v koleni, pravá na přední část chodidla, ale bez nadnesení v koleni. Tímto krokem tančí většinou mladší tanečnice.“
A znovu v bližší charakteristice tance na str. 17, 18: oddíl D.:
„Ráz tance je živý, taneční projev živelný i u dívek. Zpěv je hlasitý, silně vyrážený. Taneční krok je u chlapce ráznější než u dívky. V tanečním kroku je rozdíl mezi staršími tanečníky a mladší generací. Krok starší generace byl vyhraněnější, ráznější. U mladší generace se přizpůsobuje dívčí krok vířivý kroku chlapeckému (vlevo i vpravo). U víření vlevo (i v čardášovém držení) je nyní u obou krok měkčí, chlapec nepřiráží druhou nohu s ohýbáním zámožmo. Víření končí dnes pouze jednoduchým nebo složitým „zvrtem“.“
Podobně dynamicky a razantně popisuje Zdenka Jelínková styl tancování prechýtaného i prešlapovaného čardáše, i hrozenských, také v doprovodném textu v Antologii NÚLK, Díl VII., část 1., A. Moravské Kopanice s tím, že oproti živému a dynamickému tancování ve Vápenicích, Vyškovci či Lopeníku je tanec ve Starém Hrozenkově poněkud mírnější (str. 8, 9).
Tento mírnější způsob/styl interpretace, jak jej popisuje Zdenka Jelínková ve sbírce z roku 1957 a označuje jako styl mladší generace, se dochoval do dnešních dnů jako styl, jímž tancují tanečníci současného Kopaničáru, předváději jej také tanečníci generace devadesátých let v předmětné Antologii z roku 1996. A kopírují jej ostatní soubory, co se o interpretaci tanců z Kopanic na scéně s menším či větším úspěchem pokoušejí, včetně užití krojových součástek hrozenského kroje.
Podle mého názoru se tak do scénické interpretace hrozenských a čardášů z Moravských Kopanic dostala nivelizovaná a zkreslená verze původního stylu autentických nositelů tradice: Na tancování Šopíků, Lebánků, Kročilů, Michalčíků, Machalů, se zapomělo… (viz výše). Jak píše o způsobu tancování mladých Zdenka Jelínková: “ Tento krok jeví známky určité degenerace…“ (str. 13 sbírky z roku 1957). Bohužel se mně jeví, že měla na mysli tanečníky tehdejšího Slováckého krúžku…
Stačí.
Účastníkům semináře bude při registraci účasti nabídnuta k objednání brožura sbírkových záznamů na papíře resp. v elektronické podobě: Jsou to textové přepisy terénních záznamů archivních filmů autentických nositelů tradice, přepisy interpretace tanců z osobních videozáznamů interpretů tanců z Kopanic, atd.
Stejně jako při semináři Sedlácké z Horňácka bude také připraveno datové DVD s archivními vizuálními záznamy, vlastními záznamy tancování kopanických tanců Kopaničárem, Olšavou, Hradišťanem z poloviny osmdesátých let a mým vlastním záznamem školení tanců z Kopanic z roku 1987 v Bojkovicích, na kterém jsem se Zdenkou Jelínkovou spolupracoval. Také toto DVD bude možné při registraci účasti na semináři objednat.
Moje tajné přání?
Abychom si hrozenské podle stryků Lebánků (Franty i Josefa), podle Franty a Terezie Šopíkových i dúpanou z Lopeníka podle manželů Michalčíkových (jak se bude každému hodit jejich styl k vlastnímu naturelu) zatancovali a zazpívali společně na prvním pátku třeba v březnu příští rok se všemi z Vás, co Kopanice nosíte v srdci. Aby i prechýtaný čardáš měl znovu v sobě to, co tryskalo při výměně tanečnic mezi tanečníky a při „úvrati“, a měl to, co nejen mně u mnoha souborů na scéně chybí: emoce, srdce, zaujetí, živost, razanci, dravost a dynamiku. To jsou Kopanice!
Jan Mička, 11. záři 2017
Napsat komentář