Keby nám to pambu dał – Horňácké slavnosti 2022: 22. 7. pátek – pořad k 50. výročí vzniku Lipovjanu.
Jožíček (Ladislav Jagoš), který pořad uváděl, svého času předváděl v TV Noe tzv. majstrovskou starosvětskou sedláckou z Lipova. Tady, na scéně Strážné Hůrky Horňáckých slavností 2022 bezelstně přiznává, že Zdenka Jelínková tento tanec v Lipově nikdy nenašla.
Na záznam pořadu jsem narazil náhodně při uspořádání archivu. Lipovjan je jako ve svých nejlepších letech, kdy jsme se jako soubory potkávali na společných akcích a já jako kameraman v osmdesátých letech vnímal kvalitu verbířů a zpěváků z předscény podia Strážné Hůrky: dvacet Jožíčkových koňů na scéně, nadupaných, technicky i fyzicky mezi slováckými soubory bez konkurence. Tehdy stejně jako teď: Moji oblíbení zpěváci v čele s Jankem Karáskem a Pavlem Jagošem-Pelíškem, i primášem Petrem Galečkou. Muzikanti ze čtyř kapel – jedna lepší než druhá. Který soubor to má, s obdivným pokýváním a s potěšením z jejich umu procházím i zpětně celý záznam. Jožíčkovi patří veliká poklona. Je horňáckým fenoménem nejen jako verbíř horňáckého (s mými výhradami či lépe doplněním kontextu), i strážnického verbuňku, choreografem a duší Lipovjanu po celých 50 let jeho existence. A vynikajícím zpěvákem. V průvodním slově Jožíček vzpomíná s obdivem na primáše Jarka Miškeříka, který je v historii Lipovjanu zapsaný nejen jako primáš kapely, ale také jako učitel, mimo jiné Petra Galečky: také jednoho z primášů muziky v historii Lipovjanu.
Proč se k Lipovjanu vracím? V nějakém kontextu hodnocení pořadů ve Strážnici či Horňáckých slavnostech jsem napsal na našich stránkách Vonica 80, že žadný takový tanec Zdenka Jelínková nenašla a nezapsala a na žádné stránce jejích sbírek a záznamů „horňáckých tanců“ o majstrovské sedlácké či starosvětské sedlácké z Lipova není ani slovo.
Uvedený čas záznamu z pořadu předchází v řeči Jožíčka pochvala Zdenky Jelínkové Sborečku žen z Lipova za krásně obnovenou „jednu z variant lipovského ženského kroja“ (citace Jožíčka) , ale že k předvedení kroje při tanci v některém z pořadů Zdenky Jelínkové to nemůže být současná tempově rychlá sedlácká z Lipova, která se k tomuto kroji nehodí…
Citace Jožíčka od času záznamu 59:12:
„Zdenka Jelínková rozhodua, že to nemože byt lipovská sedlácká jak ju tančí Lipovjan, a vymysleua starosvětskú lipovskú sedláckú, kerú je ve výsledku lipovská sedlácká v pomalejším rytmu.
Takže starosvětskú lipovskú sedláckú Lipovjané tančá podle návodu Zdenky Jelínkové…“
Nebudu se tlouci v prsa, že se potvrdily mé výroky – viz výše. Pokud je to tak, jak Jožíček upřímně přiznává, Zdenka Jelínková rozhodla. Cituji znovu „…Lipovjané tančá podle návodu Zdenky Jelínkové …“. Nikde a nikdy na Horňácku (tím myslím i Lipov) nenašla, neobjevila ani nezapsala v žádném sborníku jí zaznamenaných tanečních variant sedláckých tanců z Horňácka tuto „starosvětskú lipovskú sedláckú“. Její „výpomoc“ k interpretaci sedlácké z Lipova k dané příležitosti je z mého pohledu znakem folklorizmu – tj. spíše ohlas či „na motivy“, než rekonstrukce původního tance – sedlácké z Lipova. Dále v tomto vstupu Jožíček mluví o užití písní z Lipova do následně předvedeného pásma na scéně, zapsaných v jím citované sbírce Fr. Bartoše. Kdo zná všechny původní sbírky Fr. Bartoše ví, že tempo uvádí pouze slovně a není průkazné, v jakém tempu se taneční písně zpívaly či tancovaly. Já sám se přikláním ke stejnému tempu jako v okolí – tj. od 82-92 BPM a nic nemám proti užití písní či zvolnění tempa. Změna tempa však diametrálně proměnila taneční styl i výraz současně přijatého a interpretovaného jako „lipovský styl“ sedlácké z Horňácka právě Zdenkou Jelínkovou – kdy tempo je nejvýraznějším znakem tance (a zvedačky dívky uprostřed tance – přidávám další výrazný identifikační znak lipovské sedlácké).
Nemám rád manipulace a desinformace, které přikrývají – zbytečně – skutečný a pochopitelný interpretační záměr nějakým idolem či náplastí a neslouží k plnému pochopení atributů scénického folkloru. Konečně pravdivě projevená skutečnost, jak měla být předtím, než se kecy o „majstrovské starosvětské sedlácké“ z Lipova dostaly z TV Noe mezi lidi. Jožíčku, teď je to na tobě…
Lipovjan, jeho tanečníky, zpěváky i muzikanty mám upřímně rád a říkám a píši to už desítky let právě pro jejich zaujetí, bezelstnost, i umění Jožíčka motivovat všechny své „koně“ k zapálenosti i ke tvrdé práci.
Na konstatování skutečnosti, že ta cesta za scénickým umem není jen super extra, ale někdy i omyl či cesta bokem, mám jako choreograf a člověk z blízka nejen právo, ale i povinnost příležitostně poukázat. Scénický folklor může mít a má mnoho cest. Každý z nás se mnohokrát zmýlil a bude mýlit a divák není jediným vnímatelem našeho předvádění se. Myslet si nekriticky, že ta moje je super správná není dobře. Dál to rozebírat nebudu, tento můj postesk také dávám pouze na naše stránky.
Mimo jiné jsem si také vzpomněl na kecy od věci některých Lipovjanů vůči mým zapsaným tezím jak o Jožíčkových koních, tak k neexistující majstrovské sedlácké – viz společná účast v Horňáckém pořadu vinobraní 2019 Na Kampě a naše noční krátké „škádlení“.
Můj pokus vysvětlit Jožíčkovi důvody a zdroje mých upřímných tvrzení a pozitivních postojů vůči jemu samotnému i vůči interpretaci verbuňku v podání jeho „koňů“ se vloni u Fňukalů při potkání se na Supím škreku moc nepovedl, ale nešť. Jožíček je/byl uražený… Údajně mně kdysi na cosi odepsal, ale kam to přišlo nevím, do mých rukou ne.
Jeho upřímné, veřejné a nechtěné přiznání při 50. výročí Lipovjanu na scéně Horňáckých slavností, že žádná majstrovská sedlácká zapsaná Zdenkou Jelínkovou neexistuje, je doloženo.
A takto vznikají desinterpretace a z nich vygenerované animozity…
JaM
8. 3. 2023
Napsat komentář