Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

Tereza a František Šopíkovi z Vyškovce

Připravovaný seminář výuky hrozenských a čardášů z Kopanic v ZK 204 ve Zlíně s termínem 9. 3. 2019 bude bezprostředně po Prvním pátku, který bude ve Sklepě 33 na tř. T. Bati. Zhutnili jsme výuku tak, aby se do dopoledne vešly horňácké sedlácké i tance z Kopanic. Obsah výuky si najdete zde na webu a na našem FB. Tak, jako v březnu 2017 při semináři sedlácké s Horňácka bude výrazným znakem úvodní části semináře užití archivních filmových záznamů význačných interpretů: Z Kopanic bratrů Josefa a Fr. Lebánkových z Vápenic a z Vyškovce Štěpána, Terezy a Fr. Šopíkových. A také archivní ukázky autentického muzicírování manželů L. a Št. Sopíkových a „Kopanického tria“ z Vápenic.

„Minárici“, otec se syny z Vyškovce, později z Kykulských Kopanic

Tito tanečníci a muzikanti byli ústředními postavami pro zápis tanců z Kopanic, který Zdenka Jelínková pro nás a pro pravdivost budoucí interpretace zaznamenala na papíře, ale především na filmovém pásu, tehdejší skutečně dochovaný taneční styl autentických nositelů hrozenských i čardášů s lokalizací jejich narození resp. žití. 

Citace a věrná rekonstrukce jejích zápisů z období let 1950 – 1957 a výuka tanců podle těchto písemných i vizuálních záznamů bude základním a nosným prvkem k pochopení jednotlivých odlišností jak podle osad, tak podle jednotlivých tanečníků, stylu, temperamentu, ovlivnění slovenskou stranou (Vyškovec, Lopenické Bošačky, Kykula), podle taneční dovednosti  - zkrátka jejich umu.

Taneční seminář horňácké sedlácké, kdy jsme měli s brněnským Slováckým krúžkem společnou besedu a čas na výuku podle původní interpretace tanečníků ze třicátých let byl velmi krátký. Proto se k sedláckým podle strýců Buláně, Zemana, Kohúta, Šáchy, vracíme.

V červnu roku 1947 ve Starém Hrozenkově po pověření místního učitele Josefa Kopunce národopisným referentem došlo Zemským národním výborem v Brně k vyhovění žádosti o založení Slováckého krúžku, na první jeho zkoušce se zájemci sešli až 22. 1. 1948. 

Josef Kopunec  se tak stal prvním choreografem, vedoucím krúžku i primášem. Byl však také sběratelem písní z Kopanic, rukopis své sbírky později odkázal rodině Gabrhelů (Gajdoši z Kopanic).

Přestože se Slováckým krúžkem (později přejmenovaném na soubor Kopaničár) občas vystupovali také „staří“ tanečníci – např. výše jmenovaní Fr. Šopík i Josef Lebánek, lze již od poloviny padesátých let sledovat rozdílnost mezi interpretací hrozenských i čardášů v krúžku, kam od jeho začátků chodila zásadně mladá generace, a stylem tancování původních nositelů taneční tradice. 

Zdenka Jelínková výslovně na str. 18 své sbírky kopanických tanců z roku 1957 (zápisy sběrů interpretace autentických nositelů od roku 1950 do 1957) rozděluje tanečníky na starší a mladší generaci, se zásadním popisem rozdílů: taneční krok starší generace je vyhraněný, rázný, a razantní, na pološpičce přiklepnutím (přiražením) holínky ohnuté zánožmo k noze stojné u tanečníků při víření doleva (v čardášovém držení ), zatímco u mladší generace tanečníci  nepřirážejí druhou nohu, nejdou na pološpičku (točí přes celé chodidlo, u tanečnic je v obou případech styl víření mírnější. Dalším rozdílem interpretace mladší generace oproti starší je stejný kroj tanečnice i tanečníka (např. při hrozenské v polootevřeném víření, oba jdou naskakovaným (podtrhávaným krokem), CH dopředu, D dozadu, zatímco u starší generace je krok CH a D stylově rozdílný. 

Citace ze zápisu Zd. Jelínkové, str. 12, hrozenská, víření páru doleva, krok CH: 

„1. doba - malý krok vnitřní levou nohou s obratem 45° vlevo s nepatrným podhmitem v koleni, druhá noha zánožmo zevnitř (kolena u sebe)

2. doba – otočení na noze výkročné podtrhnutím paty doprava s napnutím v koleni asi o  45° vlevo, druhá noha prudce přinoží a došlápne těsně vedle nohy výkročné, chodidlo buď těsně vedle nohy výkročné nebo mírně vysunuto vpřed. Noha v koleni napjatá.

Výřivý pohyb je strohý, víření prudké, po přiražení druhé nohy vždy jako by se pohyb poněkud zastavil. Tančí-li se v holínkách, je krok ráznější nežli v krpcích nebo papučích.“

Dravost, ráznost a razanci popisuje Zdenka Jelínková jako výrazný odlišný styl také u interpretace „dúpané“ z Lopeníka manžely Michalčíkovými (str. 20). 

A stejně tak, jako je drsný a razantní taneční autentický projev, tak podle Zdenky Jelínkové a především podle zápisů a sběrů Joži Černíka byl drsný, někdy až vykřikovaný (podle situace a „stavu“ tanečníků a zpěváků) styl zpěvu hrozenských, především z horských osad. 

Srovnání stylu tance i zpěvu výše citovaných interpretů s obecně prezentovaným stylem Kopaničáru (první filmový klip se záznamem hrozenské a obtáčané a Strážnických slavností v roce 1957) ze šedesátých let,  a dá se říci, že až dodnes, koresponduje se zápisem vyjádřeným Zdenkou Jelínkovou ve sbírce z roku 1957 na str. 13:

- CH: povolení vnitřní nohy v koleně do podhmitu, našlápnutí měkce celým chodidlem na zem, atd.

„Tento krok jeví známky určité degenerace – není tak výrazný jako první z uvedených kroků (str. 12). Běhové kroky: levou se našlápne na přední část chodidla s mírným nadnesením v koleni, pravá na přední část chodidla, ale bez nadnesení v koleni. Tímto krokem tančí většinou mladší tanečnice.“

A znovu v bližší charakteristice tance na str. 17, 18: oddíl D.:

„Ráz tance je živý, taneční projev živelný i u dívek. Zpěv je hlasitý, silně vyrážený.   Taneční krok je u chlapce ráznější než u dívky. V tanečním kroku je rozdíl mezi staršími tanečníky a mladší generací. Krok starší generace byl vyhraněnější, ráznější. U mladší generace se přizpůsobuje dívčí krok vířivý kroku chlapeckému (vlevo i vpravo). U víření vlevo (i v čardášovém držení) je nyní u obou krok měkčí, chlapec nepřiráží druhou nohu s ohýbáním zámožmo. Víření končí dnes pouze jednoduchým nebo složitým „zvrtem“.“

Podobně dynamicky a razantně popisuje Zdenka Jelínková styl tancování prechýtaného i prešlapovaného čardáše, i hrozenských, také v doprovodném textu v Antologii NÚLK, Díl VII., část 1., A. Moravské Kopanice s tím, že oproti živému a dynamickému tancování ve Vápenicích, Vyškovci či Lopeníku je tanec ve Starém Hrozenkově poněkud mírnější (str. 8, 9).

František Šopík z Vyškovce

Tento mírnější způsob/styl  interpretace, jak jej popisuje Zdenka Jelínková ve sbírce z roku 1957 a označuje jako styl mladší generace, se dochoval do dnešních dnů jako styl, jímž tancují tanečníci současného Kopaničáru, předváději jej také tanečníci generace devadesátých let v předmětné Antologii z roku 1996. A kopírují jej ostatní soubory, co se o interpretaci tanců z Kopanic na scéně s menším či větším úspěchem pokoušejí, včetně užití krojových součástek hrozenského kroje.

Josef Lebánek z Vápenic s dcerou

Podle mého názoru se tak do scénické interpretace hrozenských a čardášů z Moravských Kopanic dostala nivelizovaná a zkreslená verze původního stylu autentických nositelů tradice: Na tancování Šopíků, Lebánků, Kročilů, Michalčíků, Machalů, se zapomělo… (viz výše). Jak píše o způsobu tancování mladých  Zdenka Jelínková: “ Tento krok jeví známky určité degenerace…“ (str. 13 sbírky z roku 1957). Bohužel se mně jeví, že měla na mysli tanečníky tehdejšího Slováckého krúžku…

Stačí. 

Účastníkům semináře bude při registraci účasti nabídnuta k objednání sbírkových záznamů na papíře resp. v elektronické podobě: textové přepisy terénních záznamů archivních filmů autentických nositelů tradice, přepisy interpretace tanců z osobních videozáznamů interpretů tanců z Kopanic, atd.

Tentokrát budou připraveny tři datové DVD s archivními vizuálními záznamy, vlastními záznamy tancování: 1. kopanických tanců Kopaničárem, Olšavou, Hradišťanem z poloviny osmdesátých let a mým vlastním záznamem školení tanců z Kopanic z roku 1987 v Bojkovicích, na kterém jsem se Zdenkou Jelínkovou spolupracoval.

2. Archivní vizuální záznamy horňáckých sedláckých a starosvětské z období 1932-1988

3. Archivní vizuální záznamy horňáckého verbuňku, odzemku a starosvětské z období 1930-1987

Také tato DVD bude možné při registraci účasti na semináři objednat.

Moje tajné přání?

Abychom si hrozenské podle stryků Lebánků (Franty i Josefa), podle Franty a Terezie Šopíkových i dúpanou z Lopeníka podle manželů Michalčíkových (jak se bude každému hodit jejich styl k vlastnímu naturelu) zatancovali a zazpívali společně na příštím prvním pátku se všemi z Vás, co Kopanice nosíte v srdci. Aby i náš prechýtaný čardáš měl znovu v sobě to, co tryskalo při výměně tanečnic mezi tanečníky a při „úvrati“, a měl to, co nejen mně u mnoha souborů na scéně chybí: emoce, srdce, zaujetí, živost, razanci, dravost a dynamiku. Aby i horňácké sedlácké v našem provedení měly v sobě to stejné - to,  co u našich předchůdců vidíme a slyšíme na starých filmech a záznamech.

Jan Mička, 6. 2 2019 (aktualizace článku z 11. 9. 2017)