Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Horňácké slavnosti pošedesáté, Velká nad Veličkou, 22. července 2017

Přidávám několik obrázků ze sobotního pořadu na Strážné Hůrce, jak šel jeho čas. Ze scény i z předscény. 

Ostatní pořady jsem (kromě Supího škreku) nestíhal… Co mě večer oslovilo a naopak rozladilo? Potěšili neustále dorůstající primáši – pro tentokrát přímo v této roli na scéně stálo šest, v roli zpěváků další… a také stále se rodící malí zpěváčci (s velkým hlasem). Osmdesátníci v pěvecké kondici, Martin Čambal a Jaroš Hrbáč zpívali skvostně. 

Rozladilo mě (a kolem sedící Veličany také) agresivní průvodní slovo režiséra a jednoho z průvodců pořadu Břeti Rychlíka, jím nezvládnuté nástupy účinkujících na scénu. Dokáži ocenit Rychlíkovu invenci a kreativitu, ale jeho chování a absence pokory k účinkujícícm i k divákovi jsou neomluvitelné. Doufám, že mu to Veličané spočítají…!

Potěšila sezpívanost velického ženského sboru, dlouho jsem je takto neslyšel, a také se mně líbila bezprostřednost aktérů v sekvencích ze svatby Suchovjanů.

Hybridy strážnicko/horňáckého verbuňku „Jožíčkových koňů“ mě vždycky vybudí, ale tentokrát po jarním rozhodnutí udělat ve Zlíně konečně školení o stylu horňáckého verbuňku a odzemku doufám, že se k nám na jaře 2018 připojí i Lipovjané a podle starých filmových sekvencí si konečně vyberou, zda budou tancovat horňácký verbuňk po horňácky, anebo po strážnicky jako Jožíček. Marně jsem dodatečně pátral také po Lipovské starosvětské, kterou údajně zapsala Zdenka Jelínková, aspoň tak to řekl Rychlík na scéně. Nemám nic proti interpretaci lipovské sedlácké, jejíž styl a figury si vymysleli, v podání tří párů na scéně, ale ohánět se Zdenkou Jelínkovou bylo podle mého už nad míru. Nic takového Zdenka nikde nepublikovala, na to dám vlastní hlavu (viz např. monografie Horňácká sedlácká, OKS Hodonín 1983, str. 337, 338).

Fascinuje mě, už desítky let, chlapský zpěv a horňácká muzika, desítky let marně doufám, kdy se konečně vrátí zpátky do horňáckých dědin také taneční umění (odchodem Petra Jelínka degraduje, to Veličané vědí). Vím, je to náročné, učit se tancovat, chce to čas a pokoru - ale jak může muzikant zahrát pod nohy tanečníkovi, když sám tancovat sedláckou ani verbuňk, ani odzemek, nedokáže?! Jsou učitelé, kteří mají status, aby naučili znovu tancovat ty mladé, jak to uměli ti staří? Jsou, ale chybí jim ten „horňácký status“. Nějak to nechápu – Veselané a Pražáci – a nic…

Právě na několika desítkách sekund filmových klipů z prvních ročníků Horňáckých slavností, které se naštěstí zachovaly (některé ukázky Rychlík použil na předscéně), je prokázáno, že starosvětskou sedláckou tancoval s A. Čambalovou vynikající primáš Martin Miškeřík, cifruje a odzemek tancuje primáš Martin Hrbáč jako jinoch, verbuňk tancuje také Luboš Holý, který svého času za studií primášoval studentskou kapelu. Dušan Holý je profesorem etnomuzikologie, ale jeho horňácký odzemek z Kašlíkova filmu z roku 1943, z filmových záběrů ze slavností 1956 a 1959, je (mohl by být) zásobárnou cifer i stylu pro jeho následníky.

Na klipech ze strážnického zámku z roku 1962 tancuje sedlácké se strýci Buláňem a Šáchou strýc Tomáš Kohút, nejprve houslista, později jako jeho otec píštělák, s neopakovatelmými ciframi a elegancí.

A konečně z novější doby: taneční um v horňáckém odzemku předvedli na nezapomenutelném večeru HS 1987 Martin Hrbáč, Jura Slovák a Jura Šácha. A Jura Slovák ještě o rok později… 

Skvosty. Emocemi nabité, měly by být podkladem pro změnu přístupu Horňáků k tanečnímu umění. Také toto - absence pokory zpěváka a muzikanta k potřebě umět tancovat mně také už mnoho let trápí… Mnohé „tanečníky“ to skoro netrápí… řekl bych, když je vidím na scéně, zlomené, bez ducha, bez emocí, bez výrazu.

Jura Šácha tyto klipy už po mně chce mnoho let. Dám mu je, aby ti mladí, před kterýma se bude chlubit, viděli, že ti muzikanti opravdu uměli aj tancovat! Těm současným tanečníkům a muzikantům potřebu umět tancovat snad názorně předvedli muzikanti z hostujícího souboru z Brezové pod Bradlom - ti mě také potěšili - ukázali, jak bezprostředně a přirozeně se má na scéně tancovat.

Starosvětská sedlácká v letošním podání „leklé ryby“ mě věru ani trochu nepotěšila (ostatně jako vloni) a Pavlem Zemčíkem pouze naznačené cifry odzemku nepřesvědčily ani diváka. Kde jsou ti mladí?!

Měl bych skončit pozitivně: Těším se, že na scéně Horňáckých slavností uvidím „vystreté“ tanečníky, nabité energií, emocemi a umem. Uměním, které pokorně, znovu, převzali od svých předků. A tak, jak se pyšní (doslova) svým krojem a písničkami, a muzikou, se budou pyšnit také uměním zatancovat „po horňácky“ sedláckou, verbuňk, odzemek. A že tu pokoru, a chuť, znovu se to naučit, v sobě najdou…

©Jan Mička

Galerie foto: HS 2017 60 výročí Jan Mička